Jedním z nejrozšířenějších lidových zvyků v Lidečku je slavení sv. Mikuláše, kterého doprovázejí dva až tři hroziví čerti, „prďa, smrt a kůň zvaný „koník“. Ovšem překvapivě chybí postava Anděla. Oslavy trvají tři dny.
Kdy: 4. prosinec 2017 – 6. prosinec 2017
Mikuláš v Lidečku
Původní postavou sv. Mikuláše byl skutečně křesťanský biskup narozený v řecké Patrasu mezi r. 270 až 280, který rozdal všechno své jmění chudým. Lidová představa světce spolu se snahou najít si zábavu a rozptýlení pro dlouhé zimní večery, dala vzniknout tomuto lidovému zvyku „chození Mikuláše“. Jako protiváhu k jeho šlechetným vlastnostem si lidé doplňovali tuto obchůzku dědinou i negativními postavami, především čerty.
V Lidečku ustálilo toto „složení“ mikulášské partie:Sv. Mikuláš – místně lidově řečeno Svatý, oblečen jako biskup s vysokou mitrou na hlavě, v kněžském ornátu, v ruce biskupskou berli a košík s dárky.
Čerti, zpravidla dva až tři, jsou oděni do ovčích kůží chlupy nahoru, přepásaní řetězem, na kterém jsou upevněny „křapále“. Na hlavně mají kozí nebo beraní rohy. V ruce mívali bič. Pro vylepšení své hrůzostrašnosti mají na čele a rukávech našitou ježčí kůži.
Dnešní „prďa„, byl původně jako čert. Až od poloviny minulého století byl přejmenován na tvz. nosiče. Ten se původně oblékal do starých hadrů se širokým kloboukem a velikým měchem. Znázorňoval postavu „Žida“, který buďto jako zpravidla majitel hospody nebo obchodu, podle názorů vesničanů okrádal lidi, nebo to byl skutečně zchudlý žid, který chodil po vesnicích a do velkého pytle prováděl sběr starých hadrů, kůží. Býval postrachem malých dětí. Z této postavy se vyvinul výše jmenovaný „nosič“, který nosil domácí produkty, které lidé těmto postavám dávali jako výslužku. Při nedostatku peněz to byly produkty, které tito potom směňovali zpravidla v hospodě za alkohol. Z postavy nosiče zůstal dnešní „prďa“ což je vlastně bezrohý čert, který vydává „prdivý zvuk“ – odtud název.
Mikuláš v Lidečku
Smrt – představuje pro lidi také jakousi životní negativu a dá se proto předpokládat, že si ji tímto způsobem snaží nějak zlehčit. Má dlouhý špičatý nos na vypouklém obličeji, na čele věnec s rozmarýnem, nebo asparátem, bílý šat a závoj. V ruce samo zřejmě kosu a brousek. V oblečení Smrti v Lidečku lze také vypozorovat ještě i jiná znázornění. Celé její oblečení spíše připomíná alegorii zimy, vlastně taky smrti. Podle dochovaných pramenů se Smrt takto začala oblékat až po 1. světové válce, zřejmě vlivem ruských legionářů, kteří válčili v sibiřských krajích a kde si takto představují zimu. Podobně se oblékala figurína Smrti neboMorany při její jarním vynášení dětmi na Velikonoce. Tento zvyk v Lidečku zanikl ve třicátých letech minulého století.
Kůň – zvaný „koník“, provedením představuje postavu nájezdníka ze 16. století, který krutým způsobem pustošil zdejší kraj. Jedná se o připomínku nájezdů Turků a Tatarů aj. Sedí na maketě koně v červené sukni, tmavé pleti, na hlavě pokrývku s husím brkem. V ruce šavli. Hlava koně je opatřena rolničkami a zvonky.
V 19. století chodí s touto skupinou i „Anděl“, kterého Mikuláš využíval ke krocení celé skupiny. Na přelomu 19 .a 20. století tato postav v Lidečku mizí.
Kde: Lidečko 467, Lidečko
